O uměleckém kovářství, aneb jaké je to živit se poctivým řemeslem?

Umělecký kovář Marek

Říká Vám něco přísloví: „železo se musí kout, dokud je žhavé“?

 

Doslovnou odpověď na otázky proč, co, za kolik, jak a spousta dalších zajímavých informací o kovařině najdete v našem milém rozhovoru s člověkem, který dává do tohoto krásného řemesla nejen šikovné a silné ruce, ale i své srdce... 

 

O uměleckém kovářství, aneb jaké je to živit se poctivým řemeslem?

1. Ahoj Marku, jak ses k práci s kovem dostal?

Šel jsem po stopách mého staršího bratra Michala, který v době, kdy jsem se rozhodoval, kam se po škole ubírat, byl už v učení na uměleckého kováře. Ale začalo to už naším dědem, který byl sice soustružník, ale pracoval s kovem. Se železem jsme se tím pádem potkávali už od mala a získali si k němu vztah.

2. Máš dvě děti, chceš aby se ubíraly stejným směrem?

Ano, děti mám. Syna a dceru. Dcera se tímto směrem ubírat určitě nebude a u syna se uvidí. Na jednu stranu bych byl rád, kdyby v řemesle pokračoval, na druhou stranu je to hodně fyzicky náročné a bohužel není žádný med se jím v dnešní době uživit. Ostatně jako s každým poctivým řemeslem.

3. Máš nějaké zaměstnance?

Zaměstnance nemám. Pracuji s bratrem, se kterým se navzájem dobře doplňujeme. Každý z nás přináší do firmy své nápady a různá řešení pro tu či onu věc, což nám pomáhá vybrat si to nejlepší řešení. Při rozsáhlých zakázkách najímáme lidi a pracujeme s nimi pod našim vedením. Odbornou práci si ovšem musíme udělat vždy sami.

 

Umělecký kovář

4. Jaký je vlastně rozdíl mezi zámečníkem a uměleckým kovářem? Děláš i zámečníka?

Rozdíl mezi uměleckým kovářem a zámečníkem je velký, ale mají toho přitom dost společného. Kovář zpracovává železo především za tepla a tvoří tvary na kovadlině, je to taková rozmanitá práce. Železo se musí zahřát, aby s ním šlo něco dělat. Je to takový obřad. Musí se zažehnout oheň, rozžhavit uhlí na tu správnou teplotu a až pak se člověk může pustit do tvoření. Když vidíte, jak železo mění barvu přes žlutou, oranžovou až po červenou, je to krásná podívaná. A když se pak železo pod kladivem či bucharem mění a získává požadovanou podobu, je to pocit k nezaplacení.


Zámečnictví je „technická“ záležitost. Nedává tolik možností k improvizaci. Povětšinou se dělá dle projektů, tudíž: co je psáno, to je dáno. Člověk musí hodně měřit a mnohdy se prát s nástrahami, které vzniknou ne jeho vinou na montážích (křivá zeď, nerovné podloží, špatná příprava od zákazníka,...).

5. Máte s bratrem svou vlastní kovárnu?

Kovárnu nemám vlastní, jsem pouze v nájmu. Ale na jejím vzniku jsem se od svých 16ti let podílel, máme ji totiž na pozemku rodičů.

6. A co vytváříš nejraději?

Rád vyrábím takové výrobky, které lidé používají v každodenním životě a usnadňují jim život. Můžou to být drobnosti jako například otvíráky na víno, madla na skříňky, lžíce na obouvání bot atd. Nebo větší věci jako branky a brány na dálkové ovládání. Svého času jsme se věnovali i výrobě šperků.


Nejraději ovšem dělám takové práce, kde nám zákazník nechá volnou ruku. Mezi takové práce, které jsme už realizovali, patří například lavice do zahrady, která je z velkého kmene stromu a má kované nohy a úchyty. Tato „lavička“ ve finální podobě vážila 300kg :-). Dělali jsem i kované krmítko pro ptáky. Květináče, držáky na květináče, škrabadla na boty i několik plastik jen tak pro radost majitele. Taková plastika lví hlavy byla docela výzva, ale myslím, že jsme se jí zhostili docela obstojně. A nesmím zapomenout, velkou ctí je výroba pohárů pro MTB: Mistrovství světa horských kol v Novém Městě na Moravě.

 

Světový pohár horské cyklistiky

7. Nadřeš se hodně?

Náročné je každé povolání. Každé ale v něčem jiném. Moje povolání je náročné obzvlášť po fyzické stránce. Pracuji se železem, což je těžký materiál a mám ho několikrát v ruce, než ho zpracuji do daného tvaru. Pokud se železo zpracovává za tepla, což je u kovařiny téměř vždy :-), je sálající teplo dost unavující. Krom toho jsou uvolňovány zplodiny, které člověk dýchá. Materiál, aby byl „kovný“, se nahřívá až na 1200 stupňů. A pokud se spálíte, máte spáleninu 3.stupně ani nemrknete. Takže nadřu se a myslím, že je to povolání i trochu nebezpečné. Je tedy opravdu důležité být při manipulací se železem více než opatrný.

8. A co všechno ke kovařině potřebuješ?

K práci potřebuji spoustu nářadí, které si kovář sám vyrábí, ale potřebujeme i nářadí, které vyrobit nejde. Kovář si vyrábí kleště, kladiva, různé přípravky na usnadnění práce, sekáče a plno jiných. Co nevyrobíme, jsou „stroje“, např.: brusky, svářečky, vrtačky, buchar, lis atd. Ty si musíme koupit.

9. Chodíte s bratrem i na nějaké umělecké akce, ukázat lidem, jak to funguje naživo, jak jste šikovní :-)?

Účastnili jsme se například vánočních trhů v Brně na Náměstí Svobody. Několik let jsme jezdili po soutěžích do Německa, Rakouska, Itálie, Belgie, Česka. Řemeslo předvádíme na dětských dnech, to je také zajímavé. Pravidelně jsem se účastnili Hefaistonu (mezinárodního setkání uměleckých kovářů na Helfštýně), kde jsme se účastnili soutěží, vystavovali, ale i kovali v rámci exhibicí, které k této akci patří. Na Helfštýně jsme byli i na kurzu, který byl pod vedením pana Habermanna, což byl "Pan" kovář.

 

Kurzy kování a základy kovařského umu


Teď se už pravidelně účastníme vánočních trhů v Bílovicích nad Svitavou, kde už jsme na dvou ročnících byli a bylo to zajímavé. Taky v této vesnici máme svou dílnu a bydlíme zde. Jelikož je příprava takové akce dost náročná, jak na čas, tak technicky (přeprava kovadliny, mobilní výhně, kladiv, sekáčů a vše pořádně těžké), účastníme se pouze těch, které jsou pro nás zajímavé.

10. Kdo jsou vaši zákazníci? A dá se touto prací uživit, nebo je to hodně nárazové a je potřeba „makat“ i mimo obor?

Zákazníkem může být kdokoliv. Klientela je opravdu široká. Zákazníci můžou být jedinci, kteří chtějí jen drobnosti i velké firmy pro které děláme velké zakázky. Uživit se touto prací dá, ale děláme ve velkém rozsahu prací. Děláme kovařinu, zámečnickou, ale i stavební zámečnickou činnost.To, že se nespecializujeme jen na jednu činnost, nám pomáhá získávat více práce. Co se stavební zámečnické práce týče, je to úplně něco jiného než klasická kovařina a otevírá nám zase jiné obzory. Jezdíme třeba k výstavbě cest, kde máme námi udělaný vrták a řídíme lidi, kteří s ním dělají.

 

Oprava vrtné soupravy

11. Co se Ti na tvé práci líbí nejvíc :-)?

Krásné na tomto povolání je, že pracuješ se žhavým materiálem a s ohněm, který odjakživa přitahuje lidi, ať jsou to malé děti, dospělí nebo starší lidé. Koneckonců, je to práce s živlem :-). A dáváš do kování materiálu kus ze sebe, děláš originální věci, které vytvoříš jen ty a nikdo jiný. A takový pocit u každého povolání získat nemusíš. Já ho mám a jsem za to rád :-).

© Eliška, Inwork 04.01.2017 přečteno 2461x
Nahoru