Jaká je práce speciální pedagožky?

Rozhovor se speciální pedagožkou

Co se skrývá pod pojmem speciální pedagogika?

 

Přečtete si rozhovor s Janou, která s dětmi s postižením pracuje už více než dvě desetiletí.

 

Co si myslí o inkluzi? A změnila její práce pohled na vlastní život?

1. Rozehřívací otázka: učit nebo být učen?

Chci učit, protože mě to naplňuje. Na mé práci mě baví hlavně to, že každé dítě potřebuje individuální přístup a své specifické metody. Ale v současné době, po mé dlouholeté praxi, mě unavuje nesmyslné množství administrativy.

2. S dětmi pracuješ už více než 35 let, z toho 20 let s žáky s postižením, to je pořádná spousta zkušeností. Chtěla jsi už od mládí učit anebo byly tvé plány úplně jiné?

Už jako malá holka jsem měla v pokojíku své plyšáky, kterým jsem předčítala z čítanky své mámy a zadávala jim úkoly a známkovala. Ale dodnes mě mrzí, že jsem se nepoprala s tím, že jsem nešla na svou vysněnou medicínu. Přiznám se, že jsem svému velkému plyšovému medvědovi píchala i injekce, aby se brzy uzdravil a mohl chodit do školy. Ale obě povolání dnes souvisí i se speciální pedagogikou. Svou práci mám ráda i přes její náročnost hlavně na psychiku.

 Práce s dětmi

3. Vysvětli nám, co se pod označením speciální pedagogika všechno skrývá?

V prvé řadě láska k práci s postiženými dětmi, empatie, pochopení problémů rodičů s postiženými dětmi (nemají to lehké).

4. Co si myslíš o současném trendu inkluze?

Myslím si, že o inkluzi by měli rozhodovat rodiče ve spolupráci s odborníky z oblasti zdravotnictví. Jen tito lidé ví, co je pro tyto děti nejlepší. Jiná vyšetření (např. v SPC) nemohou podle mě zhodnotit dítě během tak krátké doby, kdy vyšetření probíhá. Nejvíce ví o dítěti matka a lékař, kteří jeho zdravotní stav znají od dětství. Hlavní rozhodnutí je na rodiči a lékaři, ale samozřejmě je nutná spolupráce s jinými odborníky (např. psycholog). Ale nemělo by to být hlavně uzákoněno a „odškatulkováno“! Dítě je individualita, každé má jiné potřeby.

5. Změnila tvá práce s dětmi s postižením nějakým způsobem pohled na život?

To určitě. Hodně mě to změnilo. Na některé věci nahlížím s větším nadhledem, už mě spousta věcí tak nerozhodí, prostě si vážím života, jaký nyní je.

6. Máš za ta léta praxe nějaký vtipný zážitek, o který by ses s námi chtěla podělit?

Jééé, těch je hodně. Naše děti jsou „zlatíčka“. Jsou hodné, milé, ale i vtipné. Těch školních perliček je fakt moc. Nelze vybrat tu nejlepší.

7. Tvá práce je náročná a určitě potřebuješ i nějaký způsob, jak si pořádně odpočinout. Co ti pomáhá?

Miluji přírodu se vším všudy. Nevyhledávám společnost. Dovolenou u moře ráda zaměním za dovolenou v horách. Miluji hory, lesy a klid. Se stromy dýchám, mám ráda západ slunce a v létě relaxuji při pohledu na hvězdnou oblohou. Relax v přírodě je pro mě velmi důležitý. Dobíjí mě to.

 odpočinek v lese

8. Jaká byla tvá první brigáda?

Pracovala jsem v laboratoři, odebírala vzorky obilí a zjišťovala lepek. Líbilo se mi to.

 

Pak jsem sbírala jahody na poli někde u Olomouce, ale v tom už jsem takovou zálibu neměla.

9. Co bys doporučila lidem, kteří se chystají pracovat ve stejném oboru jako ty?

Tak to je těžké. Po té dlouholeté praxi a zkušenostech mě napadá hlavně to, že je potřeba mít dobré zázemí doma – podporu v rodině. Práce to není totiž vůbec jednoduchá.

© Martina, Inwork 05.01.2018 přečteno 526x
Nahoru