Jan Markel: Proč je dobré o své práci uvažovat jinak

Také přemýšlíte nad tím, jestli vás práce vůbec baví a naplňuje?

 

Zamýšleli jste se alespoň jednou nad smyslem své práce nebo nad její přidanou hodnotou?

 

Honza si během své kariéry oblastního manažera pro PetCenter.cz kladl obdobné otázky, a proto jsme dali hlavy dohromady a připravili jsme pro vás článek, který vám ukáže věci z jiného pohledu.

Honzo, jak lidé přemýšlí o své práci?

Na světě existují 2 druhy lidí, se kterými jsem měl to potěšení se setkat. Do prvního typu můžu zařadit cca 95% z nich. Pouhých 5% je druhý typ. Tato menšina jsou lidé, kteří mají jasno v tom, co chtějí dělat a podle toho staví veškerou svoji kariéru. O práci nepřemýšlejí jako o povinnosti, ale o poslání. Velice často se chtějí realizovat v nějakém oboru, popř. konkrétní činnosti.

 

Jednou jsem potkal vysokoškolskou studentku „strojárny“, a když jsme si povídali, tak jsem zjistil, že její vize je stavět letadla. Během jejího studia jsem ji určitým způsobem podporoval a ona díky tomu dokázala zrealizovat projekt. Vytvořila vlastní konstrukci na neviditelný letoun, což je naprostá paráda.

 

Lidé, kteří mají jasno v tom, co chtějí dělat, skládají okolnosti ve svém životě tak, aby se dostali do bodu, kde chtějí být. Možná je to trochu extrémní příklad, ale těchto lidí najdeme v každém odvětví relativně dost. Většinou se jedná o ty nejúspěšnější.

 

 

Největší procento (cca 95%) tvoří lidi, kteří často berou práci jako zdroj peněz. Dá se říci, že vyměňují čas za peníze. Já mám pocit, že tito lidé spíše nevědí, co chtějí dělat. Pro ně je důležité, aby činnost nebyla extra namáhavá, nebyla moc těžká a aby za to bylo dost peněz.

 

V podstatě je nezajímá přidaná hodnota jejich práce. Prostě a jednoduše nevidí nějaký vyšší smysl nebo přesah v tom, co dělají. Stačí jim, že něco udělají a dostanou za to peníze, což pak vede k nespokojenosti v zaměstnání i osobním životě.

Nemělo spíše těch 5% lidí štěstí? Lidé se přeci s vizí, co chtějí dělat, nerodí.

Mám kamaráda, který o sobě tvrdí, že se narodil s dráty v ruce a je z něj nadšený radioamatér. Máš pravdu. Fakt je ten, že se s vizí lidé nenarodí. To si prostě vybereš v průběhu života.

 

Já to vidím sám na sobě. Vždy jsem tak nějak tušil, že chci pracovat s lidmi. Podle toho moje kariéra intuitivně směřovala. Ať už to byl oblastní manažer v rámci velké firmy nebo dnes profesionální kouč.

 

Ale to, jakým způsobem chci pomáhat lidem, to, že se chci věnovat koučování, jsem si uvědomil někdy po třicítce a zanedlouho jsem na této vizi začal pracovat. Nikdy není pozdě na to, začít pracovat na našich cílech.

Tvrdíš, že většina lidí bere práci jako zdroj peněz? A co třeba skladníci? V této profesi by člověk moc vyšší smysl nehledal.

On tam vyšší smysl je, ale více skrytější. Když si uvědomíme, že firma se skládá z lidí, kteří pracují na více úrovních. Když všichni kooperují, tak dokáží skvělý výsledek.

 

Tak například výroba by nemohla fungovat bez logistiky. Logistika bez skladníků. Zaměstnanci by neměli práci, kdyby se neplnily objednávky a neprobíhal by obchod. Každá práce ve firmě má svoje opodstatnění. Spíše je vhodnější se zamyslet nad tím, pro jakou společnost chci dělat skladníka.

 

 

Nebo si můžete položit otázku, jestli je skladník ta nejvyšší meta, na kterou míříte. Samozřejmě, že jsou skladníci potřeba, ale vždy můžu mířit výše.

 

Můžu chtít být šéf skladu nebo manažer logistiky. Skutečně záleží na tom, jak se na věci člověk dívá. Pokud si řeknu, že mě baví logistika, práce se zbožím nebo uskladnění zboží. Pak se musím zeptat sám sebe, kde je ten cílový bod, kde můžu vyrůst?

 

Když na to přijde, můžu mít vlastní skladovací firmu, pokud budu chtít. V případě, že je pro mě cílová rovina být jen skladníkem, tak vsadím sandály vlastní ženy, že skončím jako člověk, který nebude šťastný. Prostě dostanu výplatu a za pár let mě to ubije.

Proč je důležité se pořádně zamyslet nad firmou, pro kterou chci pracovat?

Například já bych nebyl schopen dělat skladníka ve firmě se zbraněmi nebo prostě s něčím, co je mi opravdu cizí a s čím se neztotožňuji. Nedokázal bych třeba dělat markeťáka pro politiky, protože se mi to hnusí. Tudíž bych práci neodvedl dobře.

 

Každý z nás má jiné nejen morální hodnoty a podle toho bychom měli také směřovat naši kariéru.

Ale kdyby se jednalo o práci pro seriózního politika, tak by si to zvládl, ne?

Já se politice vyhýbám. Snažím se nehodnotit ani jednu stranu. Většinou jsou s touto oblastí spojeny negativní emoce, které nechci vpouštět do svého života. Raději se budu věnovat tomu, co dělám a pomáhat lidem, ať už je u kormidla červený nebo modrý. Je mi jedno, kdo tam nahoře je, a proto bych pro ně dělat nemohl.

Zde se nabízí otázka: Nestíží ti práci kouče, když lidé budou frustrovanější ze systému? Nebudou mít problém s motivací do změn?

Nemyslím si, já jsem zastánce toho, že člověk by se měl v první řadě postarat o sebe a o to, co má doma. Věnovat pozornost věcem, které může přímo ovlivnit. To, že sáhnu teď na stůl, přímo ovlivňuju, ale rozčilováním se nad tím, kdo je právě ve vládě, nezmůžu nic. Nic tím neovlivním. Obecně jsou to věci, které neumíme mít pod kontrolou, a které vyvolávají frustraci v lidech. A proto já politiku nesleduju vůbec a jsem šťastný člověk.

 

Proč je tedy potřeba naše vnímání nebo myšlení změnit?

Nejprve je nutné začít s odpovědí na otázku: Chci vůbec něco měnit ve svém životě?

 

Pokud se podívám na svůj život, projdu si výsledky, kterých dosahuju. Je jedno, jestli je to na rovině vztahové, kariéry nebo seberealizace. V případě, že jsem spokojený, řeknu si WOW, tohle se mi libí a chci takhle žít do konce svého života. Nepotřebuji nic měnit.

 

V opačném případě musím na sobě začít makat. Posunout nás může také otázka: Když budu vše dělat při starém a nic nezměním, jak bude můj život vypadat za 5 nebo10 let?

 

Možná narazím na fakt, že se beze změny neposunu a celých 5 let zůstanu na stejném místě. Mnoho lidí, kteří se nepodívají, kam dlouhodobě vede jejich cesta, pak jednoho dne zjistí, že žijí v nějaké dluhové pasti nebo na spodním konci společenského žebříčku. Není to myšleno nijak zle.

 

 

Existují lidé, kteří jsou naprosto spokojení s tím, že dělají prodavače, skladníky, protože se v této profesi našli a vyhovuje jim. Ve chvíli, kdy jsou šťastní, je vše v pořádku a je super, že jsou spokojení tam, kde jsou. Na druhou stranu hodně lidí má pocit, že na těchto pozicích být nechtějí.

 

V případě zjištění, že chci více (a je naprosto legitimní chtít více), je potřebovat změnit myšlení. Protože způsob, jakým jsem dělal věci doposud, mi generuje pořád stejné výsledky.

 

Každý člověk v životě přemýšlí o tom, jak by se mohl mít líp. To je lidská přirozenost. Kdo o tom nepřemýšlí, kecá. Vždyť je lidskou podstatou přemýšlet nad tím, jak se můžu mít líp nejen v práci.

Řekneš nějaký příklad, kdy a jak jsi bojoval se změnou myšlení?

Součást mého životního příběhu je to, že jsem ve třiceti stál před rozhodnutím, jestli se rozvést a začít s dluhem -200 000 Kč, nebo zůstat ve vztahu, který mi nevyhovoval. Navíc s hypotékou a s manželkou, se kterou jsme si už prostě neměli co dát.

 

Říkal jsem si, že už to nějak doklepu, protože na změnu už jsem starý. Což byla pěkná blbost. Nakonec se ukázalo, že rozvod a osamostatnění se bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Nicméně to bylo dost těžké.

 

Po této události byl můj největší osobní rozvoj, když jsem zmáčkl tlačítko na pračce a naučil jsem si prát prádlo. Chlap pak najednou zjistí, že některé věci jsou docela v pohodě.

 

Všechny začátky jsou těžké, ale dnes jsem někde úplně jinde. Vydělávám víc, než jsem kdy vydělával, mám spokojený vztah a realizuji se v oblastech, ve kterých se chci realizovat.

 

Také znám paní, která se oprostila od svého strachu a v padesáti začala nové podnikání. Do té doby dělala realitní makléřku na HPP.

 

Vždy je to jenom o našem rozhodování. Buď se rozhodnete, že něco uděláte nebo ne. Takže ti, kteří používají fráze: Já už jsem na změny starý, nebo už jsem ztracený případ, se vlastně rozhodli, že budou ztracené případy.

 

My vám budeme držet palce, abyste dosáhli všeho, čeho budete chtít. Nevzdávejte se, vytrvejte, protože ono se vám to vrátí.