Učitel vs. student

Učitel

Vzájemné vztahy a chování studentů vůči učitelům a naopak je jedním z často diskutovaných témat mnoha domácností. S vývojem společnosti se ale také mění jak způsoby výuky, tak i vztahy učitel vs. student. Výuka už není pouze autoritativní, nýbrž se zakládá z velké části na diskuzi a individuálním přístupu k jednotlivci.

 

Na jaké problémy novodobé výuky poukazují současní pedagogové? A jaký názor má na „modernější“ styl výuky druhá zúčastněná strana – tedy studenti?

Jak to vypadalo dříve?

Určitě to znáte z vyprávění svých rodičů nebo prarodičů. Ti chodili do školy v době, kdy byl pan učitel „někdo“. Jeho autorita byla nezpochybnitelná, a co řekl, přes to nejel vlak. Často se situace ve třídách, kdy žák provokoval nebo byl drzý, řešily například pohlavkem. Většinou se tím doma raději nikdo nechlubil, protože každý věděl, že by od rodičů dostal ještě přidáno. Jak by stejná situace obstála v očích rodičů dnes? Samozřejmě nyní si již učitelé fyzické trestání studentů nemohou dovolit. Pokud by jim ale přesto „ujela ruka“, nejspíš by celá situace skončila v kanceláři ředitele školy, kde by se rozhořčený rodič vehementně zastával svého potomka s požadavkem na potrestání učitele, nikoliv žáka.

Narůstající moc studentů

Současné předpisy a vyhlášky v dnešní době více nahrávají studentům než učitelům a někteří toho bohužel zneužívají. Jsou hlášeny případy, kdy během vyučování student napadal verbálně i fyzicky svého vyučujícího. Nutno říci, že šikana ve školách se netýká vždy pouze studentů. Pokud si učitel nechce takové hrubé chování žáka nechat líbit a dovolí si napsat mu poznámku, může se v některých případech „těšit“ na negativní reakce rodičů postihovaného žáka. Jak tento spor řeší nadřízený – ředitel/ka školy? Samozřejmě tak, že pravdu má rodič, potažmo žák. Bohužel to školství dotáhlo tak daleko, že začíná fungovat podle zásady: „Náš zákazník, náš pán.“ Kde je ale morálka, slušné chování a zbytky autority?

Kvalita vzdělání v ČR

Měřítko kvality vzdělávání pro každého znamená trochu něco jiného. Někdo preferuje kvalitní pedagogy, jiný dostupnost relevantních studijních materiálů, další prestiž školy atd. Jak ale lidé vnímají kvalitu českého školství? Výsledky příliš neodpovídají optimistické variantě. Z průzkumu veřejného mínění vyplývá, že občané ČR vnímají úroveň českého školství ve 49 % průměrně a dokonce v 44 % případů negativně.

 

Odborníci tvrdí, že vše začíná už na základní škole. Dětem chybí dovednost uplatňovat získané znalosti ze školních lavic dále v praxi. Největší problém spočívá v tom, že děti se už od „základky“ učí látku biflovat nazpaměť a nedokážou chápat probrané učivo v souvislostech. Snaží se za každou cenu zapamatovat si vše, co se za dobu ve škole naučili a v průběhu života nabyté znalosti neselektují v rámci svých potřeb. Dalším velkým problémem českého školství je přemíra vysokoškoláků. Tím pádem získaný diplom a titul pozbývá svůj význam. Pryč jsou doby, kdy bylo inženýrů či doktorů pouze hrstka, a tito lidé byli považováni za elitu. Dnes vysokou školu studuje kde kdo a titul bakalář je dnes běžnou ozdobou mnoha životopisů

 

Graf výdaje ministerstev

 

Jak můžete vidět, ministerstvo školství vydalo v roce 2012 přes 135 miliard. Posuďte sami, zda tyto výdaje měly nějaký význam, nebo se v mnoha případech jedná o vyhozené peníze z okna.

Kvalita výuky začíná u kvalitních kantorů!

Proč produkují jiné země mnohem samostatnější a kvalifikovanější studenty než ČR? Základem úspěchu jsou špičkoví učitelé, kteří své práci rozumí a nabyté znalosti jsou schopni předat dále. U nás to bohužel funguje tak, že pro velkou část učitelů je výuka pouze způsob, jak dostat každý měsíc zaplaceno. Ne všichni jsou plně kvalifikovaní a mnohým chybí ta pravá motivace.

© , Inwork 08.01.2014 přečteno 2278x
Nahoru