Běžný den číšníka

Itálie

Každý z nás více čí méně pravidelně navštěvuje různá restaurační zařízení. Někdo vybírá podle nabídky, jiný podle ceny nebo obsluhujícího personálu. Co má ale takový číšník na starosti a jak probíhá jeho pracovní směna? Chtěli byste si toto povolání vyzkoušet ať už brigádně či na stálý úvazek? 

 

Vyzpovídali jsme pana Marka, který se tomuto povolání věnuje již 15 let. Co se během té doby změnilo a jak hodnotní dnešní situaci v pohostinství?

Z jakého důvodu jste se rozhodl pro práci číšníka?

Jelikož jsem se číšníkem vyučil, byla mi tato profese předurčena již dříve. Už v mladém věku mě bavilo vařit, připravovat pokrmy a nosit jídlo na stůl v rámci své rodiny. Během letních prázdnin jsem brigádničil v místní restauraci, kde mou hlavní povinností bylo mytí nádobí. Postupem času jsem začal obsluhovat hosty, a to mi zůstalo dodnes.

Kde jste hledal uplatnění?

První práci jsem v podstatě získal už během učení, kdy jsem chodil na praxi do jedné restaurace. Zřejmě byli spokojení, tak si mě tam nechali nastálo i po vyučení. Zde jsem setrval asi pět let. Kvůli stěhování do jiného města jsem byl nucen změnit i práci. Volná místa jsem hledat buď v novinách, kde byly také pracovní inzeráty nebo jsem se šel zeptat osobně, zda někoho nehledají. Vzali mě na zkoušku, a když viděli, že to na place zvládám, tak si mě tam nechali na stálo.

Můžete nám popsat požadavky, které na vás byly kladeny předtím, než jste byl vybrán?

Tak hlavně musíte mít k této práci vztah a být časově flexibilní, protože číšníci pracují na směny a může se stát, že v případě nemoci kolegy jej musíte být schopen nahradit. Výuční list v této oblasti berou spíše jako výhodu, ale pokud prokážete praxi, že jste již někde na podobné pozici pracoval, máte téměř vyhráno. Pokud se jim zamlouváte, tak vás vezmou na zkoušku a když obstojíte a vše zvládáte, máte práci jistou.

Jak probíhá běžná pracovní směna číšníka?

Protože se jedná o velkou restauraci až pro 180 lidí, první věcí je dostat od provozního restaurace svoji sekci – stoly, které budu pro daný den obsluhovat. Tým číšníků si navzájem pomáhá, ale zodpovědnost za dané stoly leží na číšníkovi, který má danou sekci přidělenou. Dále se nejedná o nic zvláštního, servírování nápojů, jídla a příprava dezertů i kávy. Směny bývají dvanáctihodinové, takže máte krátký a dlouhý týden. Číšníci jsou také rozděleni podle toho, kdo obsluhuje a kdo může kasírovat. Ale když je hodně lidí, například v době oběda, tak kasírují i ti, kteří běžně jen obsluhují a odnášejí ze stolu.

Co vám na této práci připadá nejhorší?

Nejspíše asi fyzická náročnost a také schopnost přemýšlení dopředu a být neustále ve střehu. Dále potom také vypořádávání se s nepříjemnými lidmi. To bývá občas oříšek hlavně tehdy, má-li v sobě dotyčný nějaké množství alkoholu a začne být hrubý a agresivní. Takové situace jsou mi opravdu nepříjemné, ale dokážu je zvládnout v klidu a bez zbytečných průtahů.

Jak si dokážete poradit s nepříjemným až agresivním hostem?

Tohle se mi docela daří a sám ani nevím proč – asi proto, že v restauracích pracuji vlastně už patnáct let. Základem je projevení sympatií, přestože daný host nemá pravdu a potom mu začít pomalu vysvětlovat, proč se daná věc stala nebo proč nemá pravdu. Nesmíte takového hosta dovést k nepříčetnosti, protože pak už s ním nehnete vůbec. Pokud se vám podaří udržet situaci v klidu, máte napůl vyhráno.

Můžete porovnat situaci dnes a před 15 lety, kdy jste nastupoval?

Tak těch změn je opravdu více. Řekl bych, že dříve byli lidé vstřícnější a milejší. Dnes vás mnozí považují za pouhého poskoka, a někteří vám to dávají dosti najevo. Díky fast foodům a různým bistrům poctivé restaurace přicházejí o řadu zákazníků, ale v posledních zhruba dvou letech se to postupně vrací zase zpět. Zřejmě proto, že si lidé uvědomují hodnotu stravování a kvalitu, která v malém bistru na nádraží nemůže být srovnatelná s tou, jež je nabízena v poctivé restauraci.

Jaké panují poměry v pohostinství v současné době?

Zmínil bych asi hlavně platy, které nejsou moc vysoké, a proto mnoho lidí v tomto oboru odjíždí pracovat do zahraničí, převážně do Německa a do Rakouska, kde si vydělají až čtyřikrát tolik, co u nás v republice. Smutné je, že takto přicházíme o kvalifikované a schopné lidi.

© , Inwork 23.06.2014 přečteno 3656x
Nahoru