Babičko, vyprávěj: Jak se pracovalo před 30 lety?

Snad každý znás má babičku, která nám vykládá, jak se tehdy žilo a jak je to dnes strašně jiné.

A nevím jak vy, ale já vždy ráda poslouchám ty barvité zážitky ze života.

Proto jsem moji babičku, Mařenku, která celý život pracovala a žila na Valašsku, požádala, aby mi povyprávěla o jejích pracovních zkušenostech.

Kolik ti bylo let, když jsi začala pracovat?

V patnácti letech jsem šla do učení (střední škola) a od osmnácti jsem musela pracovat (rok 1966). Prvej to nebylo jako dnes. Tehdy fungovalo JZD a alespoň jeden z rodiny se musel učit v zemědělství, aby tam mohl pracovat. Jenže já jsem nechtěla jít hned po základce pracovat, a proto jsem sa šla vyučit za soustružnicu.

Po vyučení sem pracovala v oboru a soustružila. Rok se s rokem sešel a já zjistila, že čekám svého prvního syna a šla sem na mateřskou. Celkem sem měla 3 děti.

Jak se ti hledala práce s třemi dětmi?

No, špatně. Potřebovala sem chodit na ranní směnu a práca nešla sehnat. Práca na ranní směny moc nebyla a po delším hledáním sem dala požadavek do JZD, kde mě přijali do lesní výroby. Pracovala sem zde dlouhých 13 let.

Máš nějaké zajímavé příhody z lesa?

Když sme v javořině vypalovali klestí, tak nám chytlo špenčí a začalo nám hořet. Museli sme běhat pro vodu a hasit. Nebo jednou jsem vyžínali stromečky a narazila sem na hnízdo vosí, které mě šíleně doštípaly. Měla sem natečený a červený celý břuch a musela sem hledat lékařskou pomoc.

Nějak obdobně vypadalo i pálení v lese

A kde jsi potom pracovala ?

V roce 1993 JZD zrušili a musela sem být na Úřadu práce. Nebyla to žádná sranda, ale přečkali jsme to. Na Úřadu práce se s námi vůbec nemazlili. Nabídli mi práci na směny v městě vzdáleném cca 40 km. Pro mě nebylo možné, abych tak daleko dojížděla, protože bych nestíhala poklůzat hyd (starat se o dobytek) a ještě o děti. Práci sem musela odmítnout. Jenže kvůli tomu mě okamžitě vyřadili z Úřadu práce a ještě jsem musela platit zdravotní pojištění. Nakonec jsem získala prácu v městské prádelně, kde jsem byla až do důchodu.

Jaký byl plat v prádelně?

Můj nástupní plat byl 3 200 Kč hrubého. Podle stránek https://dumfinanci.cz/clanky/102-prumerna-mzda/ byla průměrná mzda 5 904 Kč. Je vidět, že i tehdy se mzdy v různých krajích lišily viz poznámka editora. Postupně se plat zvyšoval a v roce 2004 sem šla do důchodu a to sem dostávala přes 6 000 hrubého. Tehdy byla práce těžce podhodnocená. Lozily jsme dom nadříti po několika 12tkách. Manuální práce byla podhodnocená, ale zase se vycházelo více vstříc maminkám na mateřské dovolené. Mohly mít šesti hodinové směny a kvůli dítěti dostaly neplacené volno, když byly dětí nemocné.

Zajímavost: v roce 1993 jste si mohli koupit bochník chleba za 9 Kč a 1 kg šunkového salámu stálo 98 Kč. (zdroj:https://byznys.ihned.cz/c1-25926550-dnesni-platy-nad-laci-roku-1993-vitezi)

Měli jste v práci nějaké zaměstnanecké výhody (benefity)?

Za celou moji kariéru jsme neměli žádné benefity či jak sa tem říká. My sme měli kulové.

Jak to sleduju, tak v dnešní době lidé dostávají více pracovních výhod a jsou lépe ohodnocení i manuální práce. Za nás jsme si mohli o stravenkách nebo něčem podobném nechat jen zdát.

Každá doba si nese svoje. :)

I když teď si vzpomínám, že jsem byla jednou vyhodnocena jako nejlepší pracovnica v lese a za odměnu jsem dostala halenku.

Bavila tě práce?

No v lesi jo. Sice sme se nadřeli, ale byl tam klid a taková pohoda. V prádelně mě to tak nebavilo, ale byla sem ráda, že mám prácu, která je v mé dojezdové vzdálenosti. Hlavně sem nechtěla jít zpátky na Úřad práce. Práce v lesi byla náročná a nachodili jsme mnoho kilometrů. Když byla zima tak jsme si cpali noviny do bot, abychom se zahřáli. Ale nebývali jsme vůbec nemocní.

Gumáky