Jaké je to být lektorem cizího jazyka

Americká a anglická angličtina

Michal Klimek je třiadvacetiletý muž, který se již více než 5 let věnuje lektorství angličtiny v jazykových školách na Ostravsku.

 

Jaká doporučení by dal zájemcům o stejnou pozici a co za schopnosti by lektor podle něj měl mít? To a mnohem více se dozvíte v našem rozhovoru.

1. Jako lektor angličtiny v jazykových školách už pracuješ více než 5 let. To už je pěkný kus nasbíraných zkušeností. Jak to vnímáš ty? Co ti tahle práce dala?

Práce mě rozhodně hodně naučila trpělivosti; jelikož jsem od přírody celkem netrpělivý člověk, musel jsem se naučit vycházet jak se studenty, tak s kolegy a kolegyněmi (což je často mnohem obtížnější). Práce mi taky pomohla uspořádat si v hlavě odborné znalosti týkající se jazyka – troufám si tvrdit, že jsem se díky ní naučil dokonce více než díky mému studiu.

2. Pověz nám, jak ses k lektorství angličtiny vůbec dostal? Přes inzerát, doporučení, osobní setkání, nebo?

K mé první práci v jazykové škole jsem se dostal díky inzerátu na internetu; do té doby jsem doučoval soukromě a vedl kroužek pro děti, ale risknul jsem to a vyšlo to.

3. Dá se říct, jaká úroveň jazyka se minimálně vyžaduje pro přijetí na pozici lektora jazyků?

Bohužel se zdá, že v poslední době se mnoho jazykových škol spokojí s tím, že člověk na nějakou dobu vycestoval a pohybuje se, dejme tomu, někde kolem úrovně B2. Podle mě je ideální, aby úroveň byla alespoň C1 – i když chcete učit začátečníky, je nutné mít obšírnější znalosti a chápat souvislosti, které v jazyce (a nejen v něm, ale i v kultuře, která jej užívá) existují.

 

Výuka cizího jazyka

4. Mnohdy se setkávám s tím, že lidé neumí své znalosti v praxi využít. Jinak řečeno - bojí se mluvit. Kde vidíš ten hlavní problém, že tomu tak je?

Hlavním problémem je určitě styl, jakým se učí na základních a středních školách. Já měl to štěstí, že moje učitelky a profesorky byly vždy výborné, nicméně ne vždy tomu tak je. Víme, jak vypadá typická hodina – učitelka krkolomně vysvětlí, jak se tvoří určitý gramatický čas, nechá vás vyplnit cvičení, a když se dobře našprtáte nepravidelná slovesa, můžete dostat jedničku a nakonec z angličtiny i odmaturovat. Po několika letech je z vás klient jazykové školy, na kterou se obracíte proto, abyste se „rozmluvili“.

5. S jakou skupinou lidí se nejčastěji setkáváš v jazykovkách? Pracující, studenti, senioři?

Tou nejpočetnější jsou asi pracující, kteří zjistili, že úroveň jejich angličtiny neodpovídá tomu, jakou práci a na jaké pozici vykonávají. Často jsem se tedy setkával s řediteli, manažery, jednateli, apod. Rozhodně si myslím, že právě toto je směr, kterým se jazykové školy budou a měly by se ubírat – proto TIP PRO BUDOUCÍ LEKTORY: zaměřte se na business/legal angličtinu, rozhodně je v nich budoucnost.

6. Je podle tebe znalost angličtiny v dnešní době potřeba? A odkdy bys ji doporučil děti učit?

Čím dřív, tím lépe. Vidíme to všude kolem sebe, angličtina je dnes standardem, kterému je zkrátka nutné se přizpůsobit. Nelze (bohužel pro některé) jednoduše zavřít oči a ignorovat to, že tak jako jím bývala ve středověku latina, tak je dnes angličtina lingua franca. A ti, kteří míří vysoko a nehodlají se spokojit s málem, by ji měli ovládat.

7. Je mi známo, že ses právě díky lektorství v jazykovce dostal poprvé do Londýna. Doporučil bys lidem podobný výjezd na zkušenou? Třeba i za prací?

Rozhodně! Nemůžu hovořit o zkušenosti s prací, nicméně Londýn se okamžitě stal mým oblíbeným místem na světě. Jeho atmosféra, kouzlo a otevřenost mě okamžitě oslovily, takže pokud máte rádi cestování, kulturu a (nejlépe) angličtinu, neváhejte a při nejbližší příležitosti se do britské metropole podívejte.

 

Angličtina

8. Co by měl podle tebe správný lektor mít za schopnosti?

Schopnosti lektora se dle mého pohybují ve dvou rovinách – samozřejmě by to měl být člověk s určitou mírou empatie, měl by umět navodit přátelskou atmosféru a předat lidem nadšení pro jazyk a studium. Tou druhou věcí jsou samozřejmě odborné znalosti. Bohužel jsem se několikrát setkal s tím, že lektor byl nekvalifikovaný, nebo se při prvním dotazu studentů naprosto ztratil, a to je špatně. Pokud vedete hodinu a věříte, že máte na to předávat někomu znalosti, měli byste si být „jistí v kramflecích“; přes to vlak zkrátka nejede.

9. Studuješ češtinu a angličtinu na VŠ, hodláš se stát učitelem na škole anebo pokračovat jako lektor, případně něco úplně jiného?

Abych byl upřímný – nevím. Učit mě baví, oba jazyky mám moc rád, nicméně věřím v to, že učit může člověk pouze nějakou dobu. Pak se z toho stane stereotyp, který není výhodný ani pro studenty, ani pro vás. Ale to je samozřejmě značně individuální.

10. Co bys doporučil lidem, kteří sami váhají, jestli odpovědět na inzerát na jazykové lektory?

Přečtěte si bod 9 a zvažte, jestli splňujete to, o čem jsem v odpovědi hovořil. Mohl bych samozřejmě poradit, abyste to zkusili, vždyť „není co ztratit“. Ale řeknu vám, probírat se desítkami životopisů, ve kterých jako hlavní argument toho, proč byste se chtěli a měli stát lektorem, figuruje to, že jste tři měsíce v USA smažili v McDonald’s hranolky, je o nervy :-).

11. Otázka na závěr: jaký anglicky mluvící stát bys raději navštívil na zkušenou – Velkou Británii nebo USA? A proč?

Záludná otázka na závěr! Řekl bych, že obě země, každá je pro mě úžasná a přitažlivá něčím jiným. Velká Británie svou elegancí, historií, kouzlem. USA zase opakem – uvolněností, zvláštní barevností, životem. Měl jsem však možnost navštívit jen Velkou Británii, tak je trochu nespravedlivé soudit.

© Martina, Inwork 23.09.2016 přečteno 3334x
Nahoru